Myšlenky o principech bezzákonnosti

Muž když se zamiluje opravdouvou láskou do ženy, tak se mu zachce poskytovat a stále myslí na to jak zabezpečit svou milovanou. Žena když se zamiluje, tak se chce vydat, aby byla zabezpečována a aby vše přijímala. A začne myslet víc na sebe a své tělo a jeho potřeby. V zákonné lásce je to spravedlivé. Svévolná samosnubná žena to pociťuje stejně, ale je to dokonale otravné.

U manželovo lásky muž přirozeně stále myslí na stav a dobro své milované ženy a dětí. Samosnubka vyučená feminismem a ženskou emancipací okamžitě začne s nárokováním, manipulací, nátlakem. Dovolává se k pravidlům Šelmy – ztrapňováním, ponižováním, vydíráním city přes děti, elektronickým sledováním, potupou a pomlouváním samosnubkou muže pořád nutí, aby předstíral chování milujícího manžela.

Pocit ženské hrdosti na splnění požadavků Šelmy v uplatnění feminismu

Jelikož je pro Bezzákonnou ženu důležitý pouze praktický výsledek její snahy, vnímá svou neustálou manipulativní aktivitu jako nutné zlo v její hrdé moderní emancipované roli.

Žena je Šelmou adorována za to, že uchopila muže do svých rukou a donutila ho jít cestou její vůle. Žena si tak připadá lepší. Správná. Pokročilejší. Konečně zvítězila nad mužskou primitivní láskou, uposlechla Šelmy a řídí se sama. Toto znamená, že se žena zamilovala do Bezzákonnosti.