Vážný vztah
Vážný vztah – definice
Vážný vztah v podstatě znamená samosnubný vztah mezi svévolnou ženou a Beta Poskytovatelem
V moderní Druhou Šelmou ovládané anateické společnosti ženy nemají žádného muže, který by je miloval. Mužova láska je ženami vnímána jako nepotřebná. Není pro ně důležitá ani pro přežití ženy, ani aby se najedla, ani aby měla společenské postavení dospělé ženy.
Jak vznikne “vážný vztah”
Muž chce mít z milované ženy manželku aby byla stále s ním. Dokud nenajde milovanou ženu, je obklopen zlými, hodnými, příjemnými i nepříjemnými ženami. V době Druhé Morálky ženy manželství nevyhledávají – jeví se jim (správně) jako silné zákonné omezení svévolnosti. Ženy jsou pobízeny Druhou Šelmou, že největší svoboda ženy je její svévolnost a samosnubnost.
Takzvaný “vážný vztah” vzniká ze svévolného rozhodnutí ženy svévolně se vydat muži. Podle učení Druhé Morálky pak podle principu Bezzákonnosti nárokuje patřičnou reakci, nárokuje si čas a peníze muže kterému se svévolně vydala. Muž je v době Druhé Morálky paralyzován pocitem viny a nemožnosti jakékoliv kontroly nad chováním žen a často vidí přijetí samosnubné nabídky jako jedinou myslitelnou cestu k sexu. To je také většinou pravda, neboť samosnubné ženy tají své sexuální potřeby proto, aby se sex stal jejich obchodním artiklem s vysokou cenou.
Doba trvání “vážného vztahu” a způsoby jeho konce.
Ve “vážném vztahu” žena trvale bojuje za to, aby muž musel být s ní. Její metody a klamy ale netrvají příliš dlouho, proto v Druhé Morálce většina lidí přijala nauku o běžnosti omezeného trvání “vážného vztahu”. Této teorii bezmezně věří již téměř celá populace a stala se i oficiální doktrínou společnosti.
Vážný vztah končí když:
- Žena přestane mít sílu muže ovládat a on si může najít jinou
- Když se o muže začne zajímat schopnější svévolnice a pomůže mu první svévolnici porazit
- Když zamilovaný muž zjistí, že svévolná žena nikdy nebude jeho manželkou a pořád si bude dělat co sama chce
Manželovo láska je liberálně demokratickou ženou vnímána jako jakýsi historický přežitek, častokrát i spíše jako zátěž obtěžujícího závazku. Dokud se svévolnice samosnubně vydává, nazývá klamně muže pěknými jmény. Ihned jak přestane muž plnit služby, mluví o něm okamžitě velmi zle.
Když se muž zamiluje do svévolné samosnubky
V určitých případech, pokud muž ženu skutečně miluje, je tento jeho cit použit jako kvalitnější a trvalejší záruka pro nárokování služeb beta providera, do kterého často patří i oplodnění. Pořád ale setrvává přesvědčení ženy, že na manželovu (a poté otcovskou) lásku není zapotřebí brát žádný ohled (filozofie “lásky se nenažereš”).
Tento model je založený na ženské svévolnosti a nejedná se o zakládání rodiny, ale o “vážný vztah”. Vážný vztah končí v prvním případě tak, že si muž najde svévolnici, která je aktivnější v nárokování mužovo služeb a původní, méně aktivní ženu překoná. V druhém případě mužské lásky vážný vztah zaniká po několika letech, kdy manželova láska zmizí díky tomu, že žena pokračuje v samostatném životě, nikterak se nestává pomocnicí a manželkou a povětšinou buduje pomocí muže svou nezávislost na něm. V obou případech si i nadále žena nárokuje zbývajcí mužův majetek a rentu, kterou se domáhá u systémové moci.
Tento rozpad mezilidských vztahů je také věrným obrazem lidského vztahu s Bohem, ale také s jakoukoliv jinou nadřazenou entitou. Tou pro lidi v Posledních Časech je především mluvící Obraz Šelmy, který jako modla lidem nahrazuje Boha.