Mocnosti

Mocnosti, duchovní Mocnosti, vysvětlení

Mocnosti jsou síly přímo podléhající Satanovi, které pohání a řídí procesy a principy života od Pádu v Edenu až do Druhého příchodu Ježíše Krista.

Pro základní představu je možné říci, že původně bylo vše stvořeno tak, že síla která vše pohání, pocházela z Boha. Lidé tento stav zažili v Edenu. Když byli lidé po Pádu z Edenu vyhnáni, Země byla prokleta a zdrojem energie pro vše se staly procesy Mocností, řízené neměnnými zákony.

Lidé tedy pozorují hvězdu Slunce, která je zdrojem energie, různé chemické procesy (například hoření), různé interakce mezi živými organismy (například lov). Také pozorují zrození v bolestech a smrt, vše ovládané neměnnými pravidly Času. Toto prostředí umožnuje lidem, stvořených Bohem k jeho obrazu, aby měli svobodnou volbu zda poznat Boha Otce a nebo hledat nějaké alternativní vysvětlení. Všechny alternativní vysvětlení pak nabízí Boží Odpůrce a Pomlouvač lidí, jak je popsáno v Bibli a Příběhu všech Příběhů.

Až se Ježíš Kristus vrátí ve svém Druhém příchodu, vláda Mocností bude zrušena a vše v Nových Nebesích a na Nové Zemi bude opět poháněno Bohem, stejně jako na počátku. Již nebude žádného prokletí. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. 1. Korintským 15:24

Mnoho démonských náboženství je soustředěno na uctívání všelijakých Mocností. Často se vytváří celá hierarchie víry v démony, kteří mají na starosti zcela konkrétní mocnost. To je ale i pouhým zdravým rozumem nesmyslné, neboť všechny bytosti Mocností jsou plně podřízeny Bohu a uvězněny v Čase. Uctívání Mocností má vždy charakter kolaborace, podbízení se. Vždy slouží k tomu, že člověk se podbízí jako spolupachatel klamu ostatních lidí, a za to očekává jakousi “odměnu” od démonů, především manipulativní moc nad ostatními lidmi. Toto je pak podstata magie a esoteriky, smilnění s démony, které funguje na všechny lidi smilnící s démony též.

Velmi oblíbeným tématem v démonických náboženstvím je adorace ženského mateřství mimo otcovskou a manželovo lásku. Bezzákonná žena odmítající Boží otcovskou lásku a její zrcadlení v lidech, vidí vždy její mateřství jako mysteriózní, intimní věc mezi ní a Satanem a Mocnostmi (často reprezentovanými anonymní „přírodou“) do které muž i Bůh nesmí nijak zasahovat. Biblická zákonná žena si naproti tomu nikdy nedává zásluhu a spoluúčast na narození dítěte. Pouze konstatuje, že ho zákonně vychovala a starala se o něj.