Ideologický nepřítel

Ideologický nepřítel aneb jak vnutit veřejnosti pocit viny

Ideologický nepřítel je myšlenkový konstrukt pro společnost údajně nebezpečného jevu, jehož existenci či zhoršování údajně způsobuje přílišná pohodlnost, nepozornost, lenost, nedostatečné ambice obyvatelstva. Ideologie tak pomocí své propagandy útočí úspěšně nejlépe na lidský strach, pohodlnost a někdy též na pýchu – tedy ničím nepodložené neomezené nadšení vlastní dokonalostí. Ideologickým nepřítelem nejdokonalejším je boj proti lidské přirozenosti. Ideologie tedy lidem vnucuje důležitost jakýchsi sebezničujících nauk, například genderových studií, nebo obrovské otevření se cizím kulturám, které ovšem po všeobecném sblížení netouží a pouze to zneužijí.

Nepravdivost nebezpečí ideologického nepřítele je skrývána za složitými naukami, majícími často podobu nepřehledných knih a vědeckých prací.

Aby ideologický nepřítel či nebezpečí plnilo dobře funkci z hlediska ideologie a její propagandy, musí být:

• Abstraktně vědecký, založený na nejasných číslech a složitých interpretacích sociálních či přírodních jevů
• Nesmí být jasné, jak přesně by mělo vypadat vyřešení problému a jak by se mělo přesně projevovat vítězství boje
• Nesmí být jasné, jak přesně by se s ideologickým nepřítelem mělo bojovat. Důležitá je možnost bojovat pomocí jednoduchých dogmat.
• Musí být možné matematicky a vědecky interpretovat průběh boje s ideologickým nepřítelem jakkoliv to bude totalitní režim momentálně potřebovat.
• A v neposlední řadě, ideologický nepřítel nesmí nikoho přímo ohrožovat, pak by byl předmětem politiky. Pokud má být ideologicky použitelný, musí být jeho nebezpečí patrné pouze z ideologie.
• Za průběh boje proti ideologickému nepříteli musí nést domělou zodpovědnost obyvatelstvo. Za neúspěchy tak obyvatelstvo pořád bude ochotné přijímat od totality tresty.

Jiná formulace:

Propagandou vyzdvihované abstraktní, pouze vědecky či filozoficky dokazatelné nebezpečí, které tvoří pilíř prosazování ideologie kandidátem na totalitní moc. Za boj s ideologickým nepřítelem je podle ideologie zodpovědný lid, a nikoliv politická moc. Ideologie tedy určuje, že lid bude muset s ideologickým nepřítelem vést boj a totalitní moc bude tento boj řídit. Ideologický nepřítel musí být abstraktní a neporazitelný, aby se ovládaný lid pořád cítil vinen a aby sám požadoval zpřísnění režimu. Vládnoucí totalitní moc je pak propagandou vyzdvihována jako vyvolená skupina lidí, kteří na rozdíl od běžného lidu “vše dělají správně a pro úspěch boje”.