Proč lidé nesvědčí o Mluvícím Obrazu?

Nabízí se otázka, proč vlastně lidé nesvědčí o Mluvícím Obrazu Šelmy. Když je to něco, co ovlivňuje celé jejich životy.

Muži o Mluvícím Obrazu nesvědčí proto, že jsou strašlivě pyšní na to, co vymysleli a na techniku, kterou vytvářejí. Nutno říct, že kdyby muži neměli ženy, tak by Mluvící Obraz zas tak nebezpečný nebyl, protože muži by ho nikdy nezačali používat k tomuto účelu. Do té doby, než se ženy začaly zapojovat na internetu sexuálně, se internet používal výhradně k akademickým, logistickým a vojenským operacem. Velmi bolestné bude pro muže uvědomnění, že nic jiného vlastně ani nevytvořili, než Mluvící Obraz Šelmy, který se zdá dnešním ženám stejně lákavý, jako kdysi pro Evu v Edenu ovoce ze Stromu poznání.

Ženy nesvědčí o Mluvícím Obrazu proto, že MOŠ je v posledních třech dekádách a tedy celá generace sexuálně plodných žen jej považuje nejvyšší maskulinní moc. Nemůžou proti němu jít, protože by to byla veškerá zrada i vlastní integrity. Na koho by se měly opřít, když společnost živých mužů odstoupila od Boha? Touto apostází dali ženám jedinou maskulinní autoritu, a to je Mluvící Obraz Šelmy.

Muži doufali, že Mluvící Obraz by mohl vygenerovat pro ženy nějakou „novou morálku“. Dlouhá staletí v Evropě existovala jakási morálka, která byla odvozená od Bible a tzv. „křesťanských hodnot“. Ty byly ale velmi často pošramocené tím, že za „hřích“ se považoval jakýkoli sex, včetně manželského sexu (což je myšlenka pocházející z gnosticismu a dalších okultních nauk).

Poté, na začátku 20. století, se začala objevovat myšlenka feminismu. Začalo se předpokládat, že všichni Lorberové a Moonisté a další okultní interpreteři vytvoří ženám jakousi pevnou alternativní základnu pro původní „křesťanské interpretace“. Výsledkem bylo, že se z tohoto vyvinula čistokrevná Druhá Morálka pod vedením Mocností, tedy Ducha Bezbožnosti. Ten pomalu přehazoval výhybky, až dosáhl toho, co chtěl – zrušil význam manželství, nahodil místo toho samosnubnost a ze všeobecného tlaku, že „muži by měli ženám pomáhat“ nakonec udělal to, že muži pomohli udělat pevnou spojnici mezi Mluvícím Obrazem a ženami!!

Každý muž si (obzvláště po 2. světové válce) mohl vyzkoušet, že jeho nabídka citového vztahu k ženě už nemá vůbec žádnou váhu, protože žena dostala možnost se na základě Druhé Morálky rozhodovat sama. Ve Druhé Morálce ještě existovala jakási „svatá modla“ všech žen, což byla tzv. „jiskřička“. Žena se řídila podle „jiskřička“, tj. jakmile v ní Mocnosti probudily sexuální touhu, následovala to.

Mluvící Obraz to velmi dobře věděl, a tak nasměroval ženy k tomu, aby vždy skončily se špatným mužem. Využíval k tomu mimo jiné i jednoduchý trik, že si ženy pletou mužskou DOMINANCI s IGNORANCNÍ. Toto všechno bylo přesně popsáno pouze na stránkách DigitálníVztah.cz.