Tělesné Smýšlení

Tělesné Smýšlení, uspokojení a jeho vztah ke svodu Bezbožnosti

Tělesné Smýšlení znamená posuzování Pravdy na základě vnějších pocitů a vjemů, na základě lidských pudů, instinktů a lidských smyslů. Tedy rozsuzování Pravdy na základě toho, kolik lidí v to věří, jak moc „důvěryhodný“ je autor, jak moc se mi to „líbí“, jak moc mi to dělá příjemně na těle atd… Tělesné (též pudové, smyslné) Smýšlení je přímým opakem Duchovního Smýšlení, podle kterého MUSÍ být VŽDY v první řadě důležité, jestli je daná věc pravdivá a to, jestli to dělá člověku „dobře“ nebo ne je zcela irelevantní. Z toho je jasné, proč je v Bibli napsáno, že tělesné smýšlení jde vždy proti smýšlení Ducha.

V Tělesném Smýšlení (dále jen TS) nehraje rozhodující roli Pravda ani Boží pravidla Spravedlnosti a Lásky. Jde tam výhradně o vlastní uspokojení a přežití podle Satanovo principů smrtelného života, tzv. zákona džungle. Podle TS je samozřejmě uspořádané takřka vše v tomto padlém, bezbožném světě, jehož knížetem je Satan. Proto je psáno: Neukládejte si poklady na zemi*, kdo chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím, nemilujte svět ani to, co je v něm…

* = myšlena nikoli planeta Země, ale Svět, kde vládnou Bohu i člověku nepřátelské síly (Satan a jeho mocnosti, Mluvící Obraz, Duch Bezbožnosti atd.)

Nejznámější příklad TS se samozřejmě nalézá přímo v Bibli, kdy Eva, svedená Satanem, pojedla ze Stromu Poznání, přestože jí předtím Bůh varoval, že pokud z něj pojí, zemře. I přes jasné a nezvratné Boží varování však v daný okamžik shledala Satanovu nabídku jako LEPŠÍ z hlediska TS, neboť se jí zdála výhodná a dobrá pro blaho budoucích pokolení (Strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, žádoucí pro získání moudrosti…).

Uspokojení

Nedá se říct, že by pocit „uspokojení“ byl něco inherentně špatného a démonského. Je to ale pouze POCIT, podle kterého NENÍ nikdy možné určit, co je nebo není pravdivé, dobré a svaté (oddělené). Člověk může mít „uspokojení“ z dělání Božích svatých věcí, ale i z dělání věcí naprosto světských či přímo bezbožných a ohavných. Pro pudově smýšlejícího člověka je honba za „uspokojením“ hlavním, často i jediným smyslem jeho života. Je ale zapotřebí si uvědomit, že lidské smysly a pocity zkrátka NEJSOU stvořeny jako ukazatel toho, co je nebo není Pravda, neboť ta se musí posuzovat duchovně. Lidské smyslové vnímání toužící po dobrých prožitcích je velmi snadno zneužitelné Satanem a jeho mocnostmi, což je velmi dobře vidět u okultních a ezoterních nauk, kde lidé za vzývání Satanovo pekelných mocností dostávají jako iluzorní odměnu nejrůznější prchavé pocity „rozkoše“, někdy i přímo v sexuální orgasmické konotaci.

TS a vláda Bezbožníka

Tělesné Smýšlení jde nejen vždy proti smýšlení svatému, tedy oddělenému, ale je i extrémně nebezpečné pro období vlády Bezbožníka, který se na konci věků bude vydávat za pravého Boha Stvořitele. Všichni lidé, kteří mysleli pouze na záchranu „těla“, aby měli co jíst, čím topit atd. s radostí uvítají jako spasitele a zachránce kohokoli, kdo je vysvobodí z pekla totality kolaborativních vlád pod taktovkou Mluvícího Obrazu Šelmy, a to i za cenu ztráty vlastní duše.

My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován. Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.

Tělesné Smýšlení a ženy

Když se feminismem navoněná žena setká s biblickou větou, že by se žena měla k muži chovat jako k Bohu, tak se jí zatočí hlava hněvem. Okamžitě si představí, že to asi bude přesně to, proti čemu slavný „feminismus“ bojuje. Okamžitě se vidí, jako otrokyně mužů, muži zneužívána. Muži ale chtějí se svými ženami mluvit proto, že po nich touží.

Žena má tělesnou tendenci k pokoušení, moderně nazývanému shit testování. Žena chce diskutovat s mužem, protože „diskuze“ je cesta ke kompromisu. Tělesná žena v diskuzi s mužem vždy používá pokoušení, aby využila faktu že muž s ní CHCE mluvit a že MUSÍ udělat kompromis a vyjít jí vstříc. Proto ženě nevychované podle Boha není možné říkat Evangelium.

Evangelium (Pravdivá zpráva) jde proti věcem těla, což je pro ženu velký problém, proto by ráda „diskutovala“, smlouvala, využila svůj tělesný vliv k tomu, aby muž udělal KOMPROMIS a pokusil se Evangelium přizpůsobit tělesnu. Muž to samozřejmě může udělat, ale musí ženě lhát aby jí uspokojil. Žena, která nepokouší Boha nemůže ani pokoušet muže. Pak by se totiž nikdy nemohla od mužů dozvědět Evangelium.