Tělesné potřeby a jejich vztah k Hříchu

Tělesné uspokojení z Mocností

Mocnosti (andělé řídící potřeby a pudy těla) ovládají chování vyšších živočichů mimo jejich vůli pomocí takzvaných tělesných potřeb a pudů. U zvířat, tvorů nerozumných, je toto jediný způsob, jak je provést úspěšně všemi úkony života. Pokud se ale principy tělesného života aplikují u rozumných bytostí se svobodou volby (Lidé a Andělé), vznikají pojmy zla a destrukce.

Věci těla a věci Ducha

Tělesné věci se řídí zásadou: „Není důležité, jestli je to Pravda, hlavně když TI TO UDĚLÁ DOBŘE.“
Naopak smýšlení Ducha říká: „Není důležité, jestli ti to udělá dobře, hlavně to musí být Pravda.“

Proto je psáno, že věci těla a věci Ducha jdou VŽDY proti sobě.

Neukojitelné vášně

Tělesné potřeby neexistují od toho, aby byly NAPLNĚNY, neboť jsou z principu NEUKOJITELNÉ. Existují jako motor, který v tomto padlém světě žene tělesné lidi kupředu, většinou ke zlým a nespravedlivým věcem. Ani po stém orgasmu ale neumlkne hlas Mocností, neustále volající po dalším naplňování.

Každý, kdo se napije z této vody, bude znovu žíznit. Kdo se však napije z vody, kterou mu dám Já, nebude žíznit už nikdy.

Likvidace mezilidských vztahů skrze Mluvící Obraz Šelmy

Už od pádu v Edenu je Člověk taktéž v područí tělesných pudů z Mocností. Jako bytost odrážející vlastnosti Boha ale myšlením velmi často stojí proti puzení Mocnosti. Činy konané podle tělesna jsou vždy v rozporu s Boží Spravedlností, jsou zlé, sebestředné a vyvolávající utrpení druhých.

Bůh samozřejmě vymyslel mechanismus fungování mezilidských vztahů spravedlivě. Určil cestu, jakým způsobem by lidé měli Boží přikázání následovat, aby lidé prošli životem spravedlivým způsobem. Samozřejmě však věděl, že jakmile se lidé usmyslí, že budou chtít mít schopnosti duchů, tedy Netělesné Komunikace na dálku, a udělají Obraz té Šelmě, tak aby mohla mluvit, nastane naprostý rozpad mezilidských vztahů a Apostáze.