Gnosticismus, gnosticizmus

Pseudo-křesťanská hereze, vycházející z okultismu, ezoteriky a řecké filozofie. Charakteristické je pro něj:

  • Odmítání hmotného světa: (Cokoliv „hmotného“ je vždy zlé a cokoliv „duchovního“ zase vždy dobré – hlavně okultní nauky démonů…)
  • Přesvědčení o spásné roli poznání: (Duše podle gnostiků byla jako zakletá princezna „uvězněná“ ve zlém těle, ze kterého měla utéct pomocí skrytého, okultního poznání. Zjevně zcela protibiblická myšlenka.)
  • Víra v božskou jiskru člověka: (Jinými slovy víra v to, že „se člověk může stát bohem“, což je rouhání.)

Základem gnosticismu byla myšlenka, že hmotný, fyzický svět (neplést s tělesným smýšlením) je inherentně špatný. Lidská duše byla podle gnostiků uvězněná ve zlém hmotném těle, ze kterého měla utéct pomocí jakéhosi skrytého, okultního poznání a duchovních nauk démonů (meditace, odříkání…). V tomto ohledu se tedy příliš nelišili od buddhistů či hinduistů. Myšlenka na Vzkříšení těla, tak jak je popsána v Bibli, byla pro gnostiky naprosto nepřijatelná.

Biblický celistvý pohled na Člověka se velmi odlišuje od pohledu gnostiků. Podle Bible se Člověk „skládá“ ze tří složek (tělo, duše, duch), které jsou od sebe NEODDĚLITENÉ. Naproti tomu v podání gnostiků je skutečné „já“ pouze duše uvězněná ve zlém hmotném těle.

Mnohé sbory dnes naprosto ignorují ZÁKLADNÍ biblická fakta, místo toho vyučují gnostickou herezi

Gnosticismus je jedna z nejstarších herezí, se kterou se museli potýkat už první křesťané. Dobře je to patrné například v listech apoštola Pavla. Od 4. století se díky římskokatolické církevní organizaci mnohé z gnostických myšlenek staly běžně uznávanými „pravdami“ a dodnes se vyučují v mnoha „křesťanských“ sborech. Proto byla ve středověké, katolicismem-ovlivněné společnosti za „hřích“ považována jakákoli „tělesně“ příjemná činnost, zejména sex a to i manželský.

V Bibli se ale nepíše nic o askezi, celibátu, mnišském životě v klášterech, modlení se k Marii nebo s růžencem, odpustcích, dokonce ani o vytržení do éterického „nebíčka“, kde by lidé měli žít mezi roztomilými andílky s harfičkami… Všechny tyto představy pocházejí z výše zmíněných okultních nauk a řecké filozofie, případně též ze ZÁMĚRNĚ dezinterpretovaných biblických textů.

Gnostické nauky sloužily jako základ, na kterém se nakonec vyvinula Druhá Morálka pod vedením Ducha Bezbožnosti.