O Ukrajinu tu nejde
O Ukrajinu tu nejde – vysvětlení současné situace, jasně, přehledně a bez zaujetí
Předmluva
Po dvou letech, kdy jsme byli prostědky mediokracie, tedy falešného ‚veřejného prostoru‘ internetu a televize, neustále dnem i nocí informování pouze o covidu-19, se nyní objevilo nové ‚vděčné téma‘, které se zřejmě bude řešit následujících několik měsíců a možná i let. Tímto tématem je současná napjatá situace na Ukrajině, která sice trvá již několik let (přesněji řečeno již od roku 2014, přičemž počátky této krize sahají ještě dál), nicméně až nedávné události přinesly této situaci mediální pozornost, a to dokonce takovou, že covid jako by nikdy ani neexistoval.
Je nutné tuto situaci chápat přesně a neuchylovat se k chybným závěrům. Ať už stojíte na straně Ukrajinské republiky či na straně Ruské federace, je nutné si uvědomit, že se zde jedná především o duchovní, nebo chcete-li náboženský boj. Současné události nejsou náhoda, nýbrž naplněním dávných proroctví v knihách starých tisíce let.
Pozadí situace
V roce 2010 proběhly v Ukrajině legitimní prezidentské volby, které těsně vyhrál předseda Strany regionů Viktor Janukovyč. I přes pochybnosti vyvolané jeho soupeřkou bylo prokázáno, že volby byly demokratické a transparentní, a tak byl 25. února inagurován jako prezident už v té době národnostně rozdělené Ukrajinské republiky.
Evropská Unie nabídla Janukovyčovi přístupovou dohodu, na základě které měla Ukrajina otevřít svůj trh zboží z EU a přizpůsobit legislativu eurounijní legislativě, za což měla slíbený určitý finanční obnos. Dostal však také konkurenční nabídku od Ruské federace, která po něm, na rozdíl od EU nevyžadovala podřízení v legislativních či jiných záležitostech.
V okamžiku, kdy se však Janukovyč rozhodl pro parterství s Moskvou místo s Bruselem, započaly protesty v ulicích. Přesto však tyto protesty nebyly nijak násilně potlačeny. Evropská Unie si vynutila jednání s prezidentem Janukovyčem, který souhlasil s vyjednáváním s ministry zahraničních věcí Francie, Německa a Polska, a došlo k dohodě o předčasných volbách.
Okamžitě poté však začala střelba po demonstrantech a policistech na Majdanském náměstí. Legitimně zvolená vláda, legitimně zvolený prezident a legitimně zvolený parlament byly svrženy násilníky, kteří měli blízko k ukrajinskému Pravému sektoru, Azovskému pluku a Banderovcům. Tato nová, prozatimní vláda, jenž byla okamžitě Evropskou Unií uznána, vypověděla dohodu s Ruskem, začala opět pracovat na přístupových hovorech s EU a snahách vstoupit do NATO.
Zároveň také od roku 2014 dochází k systematické diskriminaci a genocidě ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině. Byly přijaty zákony zakazující výuku ruštiny na školách, a zejména obyvatelé donbaských republik Doněcku a Luhaňsku žili celých posledních osm let v naprostém teroru ze strany neonacistů ovládajících Ukrajinu, kteří je systematicky po celou dobu odstřelovali, zapalovali a neváhali zabíjet i děti (viz Alej andělů – památník jednadevadesáti dětí zabitých Banderovci v Doněcku).
